ZPĚT na hlavní stránku

Historické mosty v Českém Krumlově

zpracoval Jiří Bloch (2009)

Úvod

Český Krumlov má vedle jedinečně dochovaného zámeckého areálu a městského jádra také vzácný soubor historických technických památek. Je pravděpodobné, že nikde v Čechách nenajdeme na malé ploše tak velký počet starých mostních konstrukcí.

Při představě konkrétního českokrumlovského mostu se nám pravděpodobně vybaví Lazebnický popř. Plášťový most, tj. mostní konstrukce nejvíce se uplatňující v panoramatu města. Existenci jiných historických mostů často spojujeme pouze s dopravními komplikacemi, které nám přináší přejíždění jejich úzké mostovky.

V ostatních našich městech s obdobnými přírodními podmínkami meandrujících vodních toků a terénních nerovností jako např. v Lokti, Novém Městě n/Metují, Táboře se větší počet historických mostních konstrukcí nedochoval. Praha se svými vyhlášenými mosty přes Vltavu a její ramena nemá vedle Karlova mostu jinou mostní konstrukci postavenou před polovinou 19. století. Přestože v Českem Krumlově nebyl postaven tak proslulý kamenný most jako např. v Písku, Praze. popř. Litovli, zdejší Plášťový most i Zámeckou spojovací chodbu jistě můžeme také zařadit mezi technické památky středoevropského významu. Pozoruhodná je zdejší tvarová a konstrukční typologie mostů od jednoduchých lávek přes zastřešené dřevěné, omítané dřevěné konstrukce ke klenutým cihelným a kamenným mostům, navíc doložená podrobnou ikonografickou vývojovou dokumentací.

V 1. polovině 19. století měl Český Krumlov a jeho blízké okolí pro překonávání vodních toků 9 dřevěných mostů přes Vltavu a 8 kamenných mostků přes Polečnici. Velká část těchto konstrukcí sice zmizela, ale i současně dochovaný soubor mostů nám umožňuje vytvoření konkrétní představy o starší situaci. Upravený Lazebnický most reprezentuje dalších 5 zmizelých vltavských dřevěných mostů. Podle Rechlí v Novém Spolí je možné si vytvořit představu o podobě dalších zaniklých Rechlí u bývalého panského pivovaru. Zbylé tři mostky Knížecí cesty nám přibližují původní situaci dalších zaniklých mostů na Polečnici. Z mostů přes bývalé příkopy dominuje především Plášťový most a most v Horní ulici.

Téměř v úplnosti se nám zachovaly mostní konstrukce Spojovací zámecké chodby, budované od renesance do poslední čtvrtiny 18. století. Součástí této nadzemní komunikace je pět cihelných mostů renesančního původu, dva dřevěné mostky a dvě rozsáhlé visuté spojovací chodby na kamenných pilířích, směřující ze zámku do zámecké zahrady.   


První českokrumlovský most

Do raného středověkého období spojeného s vybudováním panského sídla zřejmě překonával Vltavu pouze v jednom místě pod hradem brod obchodní stezky od Netolic směřující k osadě  Přídolí a dále k jihu po cestě vysoko nad údolím Vltavy.

V listině z roku 1309 Jindřicha z Rožmberka bylo stanoveno osvobození vlastníka jednoho z českokrumlovských domů, kterým byl Zlatokorunský klášter, od placení tržních poplatků a mýta. V listině bylo dále uvedeno, že v případě vypuknutí války nebo pokud by byl městský most zničen povodní či stářím, jsou opat kláštera nebo jeho bratři povinni přispívat na strážní službu a na opravy mostu.

Z této listiny je zřejmé klíčové postavení mostu pro město (zřejmě se jednalo o dnešní Lazebnický most) který zajišťoval bezproblémové celoroční spojení feudálního sídla a nově vznikajícího městského sídla na druhém břehu řeky.

Mosty přes Vltavu

Kamenné mosty byly v období středověku i renesance v Čechách zcela vyjímečná stavební díla. O výstavbě popř. existenci středověkého kamenného mostu přes Vltavu v Českém Krumlově se nedochovala žádná archivní zmínka, takže zde se vší pravděpodobností kamenný most neexistoval. Po postavení Lazebnického mostu s dalším narůstáním města, především o historická předměstí, směrem k jihu přibývaly další Vltavské mosty. Na mapě Českého Krumlova je v době kolem roku 1700 zachyceno od severu na jih celkem 6 mostů. Pozoruhodný detail podoby Lazebnického mostu poměrně blízký současnému stavu nabízí veduta z roku 1591. Zajímavým prvkem je souvislá linie dřevěných kupeckých krámců, umístěných na východní straně mostu. Most má kamenný pilíř a zábradlí s prkennou výplní. Podle informací z dalších pramenů můžeme předpokládat existenci celkem čtyř silničních mostů s dřevěnou mostovkou, s jednoduchým sloupkovým zábradlím. Mostní konstrukci vynášel jeden až tří dřevěné pilíře, postupně vyměněné za pilíře kamenné. Dřevěné Vltavské mosty byly postupně nahrazovány kamennými, železnými a železobetonovými konstrukcemi.

Kolem roku 1700 jsou již také zachyceny Rechle ve Spolí, které jsou se svou délkou přes 100 metrů nejdelší krytou dřevěnou lávkou České republiky. Konstrukce tohoto dřevěného mostu umožňovala zachycení plaveného dřeva z šumavských lesů a jeho uložení v nedalekém městském skladu dřeva.

Specifickou mostní konstrukcí byla krytá lávka z jezuitské rezidence do jezuitské zahrady. Původní renesanční konstrukci zničenou v průběhu třicetileté války nahradila raně barokní konstrukce v šikmém sklonu zachycená veduticky ještě na přelomu 18. a 19. století. Omítaná architektonizovaná stavba svým charakterem připomínala spíše zámecké spojovací chodby.

V mladším období byly pro zachycení plaveného dřeva postaveny ještě rechle pod pivovarem, dnes již dochované pouze ve fragmentární podobě. Současně se stavbou továrny bratří Jungbauerových byl kolem roku 1835 postaven přes Vltavu dřevěný most se třemi pilíři, nahrazený v 60. letech 20. století betonovou novostavbou (u průmyslového areálu Ambitu). Až v předválečném období 20. století byla postavena lávka přes Vltavu u Plášťového mostu. Původně měla příhradovou konstrukci

Ve městě bylo postupně pro mlýnská zařízení vybudováno šest náhonů, které překonávaly také drobné dřevěné mostky Zůstaly zachovány např. v Široké ulici a u Kájovského (Benešova) mostu. Kolem roku 1800 byla přes náhon v Myší díře postavena pozoruhodná klenutá krytá cihelná lávka s vyzděnými bočními stěnami, na vnější straně uzavřená vstupními klasicistními dveřmi.


Mosty přes hradní příkopy

Větší počet mostů byl také budován v průběhu středověku i renesančního období přes umělé překážky-tj. hradební příkopy jako součást opevnění města i hradu např. ve městě před Horní bránou, Vnější Latránskou bránou a vnější Kájovskou bránu, později před Budějovickou bránou, dále na několika místech v západní a východní části hradu .. Ilustrativně a zřejmě poměrně realisticky jsou zachyceny dva mosty na vedutě českokrumlovského hradu z druhé poloviny 16. století. Nosnou konstrukci z mohutných podélných trámů a krátkých příčných trámců s jednoduchým postranním zábradlím vynáší dvojice dřevěných pilířů s diagonálním zavětrováním. Se ztrátou obranné funkce v barokním období byly padací mosty postupně nahrazovány pevnými kamennými mosty. Vedle běžné dvouobloukové konstrukce v medvědím příkopu z roku 1647 na 1. zámeckém nádvoří jsou pozoruhodné patrové mosty. Třípatrový Plášťový most má celkem devět klenebních polí. Klenby různých formátů byly při jeho přestavbě v letech 1764 – 1767 vloženy mezi starší kamenné pilíře původně vynášející dřevěnou konstrukci mostu. (Na středním pilíři je dosud patrný vykonzolovaný kamenný sokl pro osazení sochy). Na kamenný parapet Plášťového mostu byly osazeny plastiky čtyř světců a dvou váz.

Konstrukce mladšího patrového mostu u Horní brány (1787) se čtyřmi klenebními poli se zřetelně inspirovala Plášťovým mostem. Klenby zde byly vloženy mezi tři starší kamenné pilíře.

Most u Budějovické brány byl zřízen v roce 1729 místo dřevěného padacího mostu. Mostní konstrukce o čtyřech klenebních polích je se svoji délkou 65 metrů nejdelším českrumlovským mostem. Pilíře jsou na návodní straně ukončeny trojúhelnými klíny. Na konstrukci tohoto mostu, byly jako na jediném v Českém Krumlově uplatněny ve větším rozsahu tesané kamenné kvádry. Výklenkové kapličky byly po úpravách mostní konstrukce ve 20. století nově rekonstruovány.

Při budování kolektoru na počátku 90. let byly na Latránu u pošty zjištěny zbytky kamenného mostku před bývalou vnější Latránskou bránou. Mostek překonával původní výtok rybníka v Jelence.


Spojovací chodba na zámku tvořená systémem krytých mostů a chodeb

Jedná se o unikátní komunikaci (o celkové délce téměř 900 metrů) mezi zámeckými budovami a dolní a horní zámeckou zahradou (dolní zahrada – zaniklá Novoměstská zahrada západně od dnešního pivovaru Eggenberg). Lze však předpokládat, že chodba nebyla nikdy průchozí v celé své délce v jednom časovém období. Dolní část chodby vycházela z renesančních komnat Horního hradu do Máselnice (upravena 1590), dále dřevěným mostkem do půdního prostoru Buchhalterie (postavena 1578, dnes archiv) který směřoval k budovám Hrádku, dále omítaným dřevěným mostkem do bývalého parkánu kolem Hrádku, který byl upraven na průchozí chodbu (1581). Chodba v dalším úseku překonává mohutným obloukem medvědí příkop na půdu Starého purkrabství. Klenutým dodatečně sníženým rampouchem pokračuje chodba do bývalé konírny. Z půdních prostor této budovy směřuje chodba nad klenbou dnes již zazděného oblouku do bývalého měšťanského domu Latrán 46 a dále nad Červenou bránou do bývalé solnice Zámek čp. 57 a měšťanského domu čp. 56. Latránskou komunikaci překonává chodba klenutou spojovací chodbou do střešních konstrukcí bývalého klášterního areálu klarisek na panskou oratoř klášterního kostela. Dále pokračovala tato komunikace půdami minoritského klášterního areálu a pravděpodobně nadzemní mostní konstrukcí přes bývalé vdovské sídlo Anny z Roggendorfu do Novoměstské zahrady. Lze předpokládat, že chodba do objektů latránské zástavby mohla být zprovozněna někdy na počátku 80. let 16. století. Poměrně obtížně lze však určit časové období, kdy přestala být tato komunikace využívána. Zřejmě se jednalo o první polovinu 18. století.

Již v době císařského Českého Krumlova po roce 1600 se uvádí bývalé vdovské sídlo jako neobývané, takže komunikační spojení mohlo být postupně přerušeno. K výraznější změně nedošlo ani po roce 1625, kdy bylo bývalé šlechtické sídlo přeměněno na správní budovu pivovaru, kde sídlil sládek, pivní písař, pomocný personál a provoz bečvárny. Lze předpokládat, že po opuštění bývalého vdovského sídla šlechta více využívala při návštěvách Novoměstské zahrady kratší pozemní komunikaci. Původní trasu spojovací chodby nám nepřiblížila ani ikonografie z konce 17. století, kde není žádná chodba mezi klášterním areálem a panským pivovarem zachycena. Výrazné změny v trase původní komunikace by musely být spojeny s přestavbou malé kvadratury minoritů v roce 1657 (nové krovy) nového krovu nad kaplí sv. Bartoloměje (1663) Spojovací chodba by musela být přímo přerušena půdní vestavbou nad jižním křídlem konventu minoritů v roce 1727, která zaplnila celé podkroví. Stopy po původní komunikaci mohly zaniknout navýšením západního křídla velké kvadratury v roce 1777. Již od roku 1726 byla Novoměstská zahrada pronajímána panským úředníkům, takže od tohoto období by údržba spojovací komunikace pro šlechtu již zcela postrádala smysl. Delší časové období byla zřejmě využívána spojovací chodba na kruchtu klášterního kostela. Ukončení jejího provozu mohlo být spojeno s výstavbou nových klášterních cel pro klarisky a přestavbou předního traktu kláštera pro tkalce a světskou vrátnou v roce 1738. Přímo do trasy chodby hned za přemostěním Latránu zde byly postaveny mohutné komíny. Komunikace na kruchtu klášterního kostela by po přestavbě konventu v podstatě ústila do záchodů a navazující horní chodby klášterních sester. 

Spojovací dřevěná chodba ze zámku do horní zámecké zahrady byla zřízena v roce 1686. V letech 1706 – 1708 byla chodba obnovena na kamenných pilířích ze zámecké obrazárny do zámecké zahrady. Po stržení spojovací chodby v roce 1741 francouzskými vojsky byla nad Plášťovým mostem zřízena dvě patra již omítané hrázděné chodby. V roce 1777 spojením dvou oddělených krytých chodeb do jedné konstrukce získal most svoji současnou podobu. V současné době je horní úsek Spojovací chodby zrestaurován a přístupný v celém rozsahu


Kamenné mosty na Polečnici

Na plánové dokumentaci z roku 1762 je zachycen plán Knížecí cesty mezi Českým Krumlovem a letním sídlem Schwarzenberků na zámku Červený Dvůr. Nová komunikace začínající u západní brány Jelenky z větší části navazuje na starší cestu, v některých místech však byly budovány nové úseky s novými mosty přes Polečnici. Ke křižovatce před Kájovem plánová dokumentace zachycuje pět nových mostů. Do současné doby se dochovaly tři kamenné mosty z lomového zdiva postavené v období 1762 – 1827: most na Chvalšinské silnici se dvěmi oblouky, půlkruhově ukončeným pilířem(jeho další existence je ohrožena plánovanými protipovodňovými úpravami) a dva mosty ve Starých Dobrkovicích (již okrajová část katastrálního území sousední obce Kájov). Most u návsi ve Starých Dobrkovicích má tři oblouky s klínovitě ukončenými pilíři na návodní straně, most u Dobrkovického mlýna člení dva oblouky také s klínovitě ukončeným pilířem na návodní straně. Zcela fragmentárně se dochoval pravobřežní pilíř odstraněného kamenného mostu u tenisového centra (původně se dvěmi oblouky.


Ostatní kamenné mosty

Zajímavé mladší klenuté mostní konstrukci se dochovaly také v jiných okrajových částech Českého Krumlova. Údolí potoka v Krásném údolí je překlenuto klenutým mostem s cihelnou klenbou, patrně z druhé poloviny 19. století Most byl v poválečném období rozšířen klenebními pásy z kamenné dlažby ukončené železobetonovým zábradlím.

Kamenné mostní konstrukce vznikly také při budování zdejší železniční dráhy v roce 1891. Pozoruhodný je především tříobloukový viadukt v Nových Dobrkovicích.


Závěr

Vyjímečný soubor více než 20 českokrumlovských historických mostů by bylo vhodné představit formou naučné stezky po technických památkách – Českokrumlovské mosty.        (Překvapivě v Českém Krumlově zatím na rozdíl od řady ostatních jihočeských měst nemáme naučnou stezku směrovanou na poznávání historie města). Jednou z předností takto zaměřené stezky by bylo „putování“ po méně frekventovaných komunikacích s atraktivními výhledy na historické jádro Českého Krumlova, tj. po nábřežních cestách (v současné době bohužel ztrácí svůj přírodní ráz díky necitlivým protipovodňovým úpravám), ve zpřístupněných úsecích zámecké spojovací chodby, po staré Chvalšinské cestě aj.

Předběžný návrh trasy: začátek v Horní ulici před budovou Městského divadla, dále Myší díra, Parkán, Ostrov, Hradební ulice, Horská ulice, zpřístupněné úseky Spojovací chodby, Jelenka, údolí Polečnice. Do trasy by mohly být také zabudovány nově plánované úseky komunikací v klášterním areálu na Latránu a na jižní terase pod zámeckou zahradou.

Jiří Bloch, Český Krumlov (2009)

ZPĚT nahoru

ZPĚT na hlavní stránku