|
Morální zákon v nás a hvězdy nad námi - zamyšlení k úmrtí Václava Havla Po Listopadu 1989 se pro mne stal ostnatý drát symbolem zlého - minulého a Václav Havel symbolem dobrého - budoucího. Jakýmsi urychlovačem procesu rozpadu komunismem zbídačených socialistických zemi se stala Berlínská zeď, hmatatelný svědek nesvobody a násilí na jedné straně, člověk Havel pak výraznou silou pro znovuzískání svobody a představitel morálních hodnot na straně druhé. Evropa a Svět počali opět vnímat i Československo. Přeměna totalitního systému v demokracii znamenala vznik svobodných občanských iniciativ, politických stran, institucí a zákonů. Havlova empatie, cit a rozvážnost v roli presidenta republiky zamezila v čase razantních přeměn společnosti násilí a brutalitě- probíhala Sametová revoluce. Na rozdíl od mnohých jiných revolucí, hledala ta československá cestu sametovou, tedy bez násilí a krvavých střetů. Zde leží i jeden z důvodů, proč na politické scéně zůstali komunisté dodnes. Podporu získávají nejen mezi starými lidmi, kterým diktatura omezila schopnost samostatného myšlení, a kterým svoboda nic neříká, podporu nacházejí i mezi lidmi mladými. Komunistický program znamená nesvobodu, násilí na člověku, šíření nenávisti vůči jinak smýšlejícím, izolaci, omezenost, chudobu, závist a chamtivost. Nelze se tedy divit, že ke smrti exprezidenta Václava Havla se nějaký mladý horlivý komunista Peč z Prostějovska, podle portálu - Parlamentní list y- vyjádřil následovně, citát: „Lidé se rodí a umírají. Já také jednou umřu. Je to přirozené. Nepřáli jsme Havlovi smrt, přáli jsme mu, aby byl souzen za své zločiny. Na dotaz redakce, co pro něj znamenal Václav Havel, šéf mladých komunistů na Prostějovsku odpověděl: „Václava Havla si vážím pouze jako autora hry Audience, kterou mám osobně rád. Havlova éra je ale pro mě politickou syfilidou. Byl to nikoli druhý Masaryk, ale druhý Hácha, totálně bezcharakterní politik. Byl to sluha USA, Sudetských Němců, sionistické diktatury v Izraeli a NATO. Navíc můj přítel Karel Hoffmann, bývalý šéf odborů, byl jeho osobním politickým vězněm, což svědčí o Havlově demokratičnosti. Řeči o pravdě a lásce v souvislosti s Havlem jsou tím nejsprostším cynismem,“ prohlásil. „Odešel spoluviník bombardování Jugoslávie, odešel ten, který přispíval k mínění ohledně začátku války v Afghánistánu a Iráku, kde byly statisíce mrtvých. Odešel ten, který schvaloval genocidu srbského obyvatelstva v Kosovu. Byl to obyčejný zločinec. Nebudeme dělat tryznu tomu, kdo má na rukou krev a v kapse jidášský groš. Havel byl také ten, který sliboval tomuto národu, jak se mu skvěle povede, ale za těch dvacet let to jaksi nevyšlo, očekávatelně. Lhal lidem od začátku do konce. O jeho podílu na rozvratu Československa ani nemluvě. Považuji ho proto hlavně za vlastizrádce.“ dodává redakci Peč s tím, že pro něj byl navíc Havel politicky mrtvý už delší dobu. Tento mladý komunista zde svobodně vyjadřuje, že Havel byl zločinec a vlastizrádce, a jako takový měl by být souzen. Dnes už je dlouho známo, jak ve své době komunistické soudy soudily a kolik nevinných demokratů popravili. Tito lidé nechtěli nic jiného pro národ než svobodu a demokracii ve smyslu 1. Masarykovy republiky. Vyznavači jakýchkoliv diktatur nejsou schopni svobodu chápat, z jejich způsobu vyjadřování číší nenávist a touha po návratu jejich starých mocenských časů. Výroky tohoto mladého komunisty jsou odsouzeníhodné, ostudné, ukazují na ubohost a omezenost, na neschopnost jakékoliv tolerance. Dávejme si na ně stále velký pozor!!! Svoboda je zodpovědnost k sobě, ke svým dětem a ke svému okolí. Svoboda je demokracie a také vývojový proces, který má své hranice. Proto říkejme stále a nahlas svým dětem a svému okolí, že dnes jsou lidé v českých zemích svobodní, že tomu tak vždy nebylo, a že to ani dnes není samozřejmostí. Schopnosti, vzdělání a vzdělávání, cestování na jedné straně, nevěřit, ověřovat a ptát se na straně druhé, to jsou jedny z hlavních cest jak pochopit, že demokratický stát není nic jiného než dané podmínky pro v nich žijící společnost. Společnost zde již není masa pracujících, ale člověk má tvář, je jedinec mající hlas, má možnost v těchto podmínkách žít, vyrůst a vyvíjet se podle svých zájmů, možností a schopností, bez jakýchkoliv vzorů nebo ideologií, podle hodnot, které v sobě rozpozná, nebo objeví. Svoboda je zodpovědnost, je to však také naše morální povinnost , vnést toto poznání do paměti mladé generace. Jen tak bude zbylý postkomunistický zápach postupně z naší společnosti vyprchávat. Ve svém projevu k 20. výročí Sametové revoluce reflektuje exprezident Havel stav naší společnosti po 20. létech svobody a demokracie, kde mimo jiné říká, že naše země vzkvétá, ale zatím stále trochu jinak, než jsme si přáli. Přesto je jeho vize do budoucnosti pozitivní a věří, že za dalších 20. let bude líp… Dovoluji si tvrdit - záleží především na nás - podmínky pro rozkvět naší společnosti díky Chartě 77 a Václavu Havlovi už lepší mít nemůžeme. Morální zákon v nás se ale musí začít pomalu probouzet. V Českém Krumlově 22. 12. 2011............Radomír Markovič |