Soubor některých článků a e-mailů týkajících se problematiky protipovodňových opatření v Českém Krumlově.

 Ing. Arch. Petr Pešek

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek, kterým byla celá akce odstartována, je z Deníku Českokrumlovsko z pátku 3. února 2012.

 Poznámky k projektu protipovodňových opatření v Českém Krumlově

Výzva

 Hysterie, která byla vytvořena sdělovacími prostředky v rámci povodně v roce 2002, přinesla své ovoce. Vznikající protipovodňová opatření tvoří nevratnou změnu na tváři našeho města.

Na rozdíl od řady evropských měst, která se každoročně potýkají s povodňovou vlnou (Pasov, města na Rýnu, Benátky a další) se Český Krumlov proti této vlně chce bránit. Naše město, jako i všechna stará města, bylo postaveno se znalostí dané přírodní situace. Proto jeho stavby prokázaly svoji odolnost i v případě extrémně velké povodně v roce 2002. Na stavební podstatě středověkých budov nebyla zaznamenána téměř žádná statická porucha. Kulturní hodnota města tak neutrpěla. Přesto byly zadány projekty na provedení protipovodňových opatření, snad v dobré víře, že půjde jen o nenápadnou věc, která městu neublíží, ale zvýší zabezpečení druhotně vloženého movitého majetku.

V první etapě bylo provedeno radikální prohloubení dna řeky Vltavy a zlikvidována veškerá příbřežní vegetace za bezmocného protestu citlivějších obyvatel. V další etapě má dojít k přestavbě nedávno nově postaveného (1992) jezu v pohledově nejexponovanějším místě proti mostu na Plášti. Jez, který kopíroval stavbu historickou, bude nahrazen jakýmsi novotvarem mobilního jezu bubnového. Na danou akci je již vydáno stavební povolení a přípravné práce byly zahájeny. V další etapě pak má být provedena instalace vlastních demontovatelných protipovodňových zábran. Pro jejich bezpečné usazení, při příležitostném použití, je podle projektu nutné vybudovat betonové základy s kamenným obložením, kterými by měla být celá řeka trvale obestavěna. Pod tyto základy do hloubky cca 2 metry, mají být osazeny štětovnicové podzemní stěny, zabraňující průsaku vody z řeky do podloží zástavby za bariéry (zákon spojitých nádob). Na první pohled se zdá, když pomineme pohled estetický, že celé náročné zařízení obsahuje smysl, který se snad projeví jednou za padesát až sto let či více. Projekt obsahuje dále i řadu doplňkových detailních řešení. Článek nechci však věnovat jeho podrobnému popisu, ale předložené vodohospodářské řešení hodlám srovnat s celostním pohledem na důsledky, které v případě zdařilé realizace mohou hypoteticky dopadnou na město v nejbližších letech.

1) Obtížné a spolehlivé uskladnění obrovského množství hliníkového materiálu na dobu staletí ve městě, kde je velká nouze o volné plochy, považuji za problém nejmenší.

2) Kvalitním provedením štětovnicových protiprůsakových stěn se zabrání pronikání vody do podloží dolní části vnitřního města. V tomto území byly domy zakládány na stávající štěrkopískové naplavenině vnitřního meandru. Tyto základové půdy obsahují trvale nasáklou vodu z řeky. Když se přestane dlouhodobě voda dodávat, začne vlhkost základových půd klesat a budou se měnit její statické hodnoty. Důsledkem může dojít k rozsáhlým statickým poruchám na domech v dotyčných částech města. Lze odhadnout, že asi v průběhu následujících pěti let od kolaudace vzniknou na budovách statické poruchy v území ulice Široká, Dlouhá, Kájovská, Parkán, Soukenická, Hradební a další, ale také na levém břehu – areál pivovaru. Mimo tento efekt se zřejmě v nejbližších letech projeví v celém městě podezřelý zápach ze zahnívající, stojící podzemní vody uzavřené v průsakových bariérách.

3) Může však také dojít k opačnému efektu. Ve skalním masivu v horní části města se nachází celá řada pramenů, které nejsou již známy, ale byly podmínkou při vzniku města. Některé z nich lze detekovat v dochovaných studních. Přestanou-li mít možnost odtoku při nárazu na protiprůsakovou stěnu zevnitř, jejich voda se začne hromadit a v budovách, vznikne zvýšená zemní vlhkost sklepů. Voda může stoupat až do přízemí.

4) Laminární proudění vody v základových půdách pod městem má svůj po staletí ustálený režim a každý zásah do něho nese s sebou velká rizika.

5) Nezabezpečená zůstává pouze Rybářská ulička, přičemž při povodni 2002 byla silně zasažena. Jako odůvodnění jsem se dozvěděl, že opatřeními je třeba chránit hlavně obecní majetek. Podivná filosofie, když všechny domy ve městě jsou již soukromé. Obecním majetkem jsou však mosty, které v případě zkrocení řeky do zúženého koryta protipovodňových zábran, se dostanou do proudu řeky. Lze předpokládat, že povolí všechny, neboť na takový nápor stavěny nejsou.

6) Při zapisování Českého Krumlova na seznam UNESCO bylo mimo jiné, pokud si vzpomínám, argumentováno krásným přírodním rámcem břehů řeky Vltavy v prostoru historického jádra města. Tato kvalita byla již stávající úpravou koryta zlikvidována. Aparát památkové ochrany prokázal svoji totální bezzubost nebo liknavost v oblasti zabránění radikálního ohrožení památkové podstaty urbanistického celku. Stálo by snad za úvahu požádat o vyjmutí řeky z chráněného území městské rezervace? Bylo by pak možné protipovodňová opatření bezproblémově dokončit. Nemuselo by dojít k vyškrtnutí celého města ze seznamu UNESCO, jako se například stalo v Drážďanech, kde byl zásah mnohem méně necitlivý.

Věřím, že projektanti povodí Vltavy nebyli tak nekompetentní, aby si zde popisovaná rizika neuvědomovali. Ale když byl tak mohutný penězovod otevřen, tak proč do něj nevstoupit. Konečně chovejme se tržně. Ostatně, když dojde za mnoho let k jakýmkoliv důsledkům, dávno tu nebudou a k odpovědnosti je nikdo volat nebude, jakož ani politiky, kteří takovou práci zadali.

Finanční otázka není však předmětem mých poznámek, i když mně udivuje, jak se v době finanční krize, kdy se šetří prostředky na každém obyvateli, vybudoval tak mohutný penězovod, který funguje.

Do celostního pohledu patří mé osobní vnímání krásné živé bytosti řeky Vltavy, jejímu ublížení a zohavení v místech, která po celou historii ukazovala jako svojí nejkrásnější tvář. Ani hrdá a krásná žena by takovéto zohavení neprominula. Tento článek jsem sepsal po krátkém osobním seznámení s projektem. Chci tím očistit své svědomí, že žiji v této době, v tomto městě a nic nedělám. A aby si naši potomci nemysleli, že tady žili na začátku 21. století jen samí hlupáci.   

Vyzývám obyvatele města i jeho návštěvníky k projevení souhlasu s tímto článkem písemně na emailové adrese: gandalf.petr@seznam.cz

 Ing. Arch. Petr Pešek (leden 2012)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přeji příjemný den,

Musím říci, že doposud žádná taková připomínka či názor na protipovodňové zábrany nepadl. Po přečtení článku pana architekta jsem se již v tu chvíli rozhodl, že budu jednat s projektanty z VH Tres a Povodím Vltavy. O výsledcích jednání budu informovat a bude vhodné se skutečnostmi seznámit veřejnost i stejnou formou jako byla již jednání zahájena.

 Děkuji za iniciativu.

Mgr. Dalibor Carda
starosta města                                                                                    2. 2. 2012

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den, pane architekte.

            Nevím, zda si to můžu vůbec dovolit, přesto Vám velice DĚKUJI ZA VAŠI VÝZVU A PŘIPOJUJI SE K NÍ. Protipovodňová opatření na Vltavě jsou pro mne černou můrou. Když jsem před lety jako zastupitel a radní s jejich realizací v režii Povodí souhlasil, vůbec jsem netušil, co pomáhám spustit. Tehdy jsem si myslel, že protipovodňová opatření, na které stát hodlá vynaložit po celé zemi miliardy, jsou jakousi logickou a nezbytnou reakcí na povodně 2012 a že je třeba tyto aktivity v Krumlově podpořit. Bylo to navíc za situace, kdy na radnici byl vyvíjen povodněmi postiženými obyvateli centra nemalý tlak. Pak jsem jen zíral, jak po prvé etapě „opatření“ Vltava vypadá a jak je možné, že památková péče v Praze dala k tomuto zásahu souhlas. Nepíšu Vám tyto řádky proto, abych se osobně ospravedlňoval. Měl jsem být prozíravější a daleko více se o podobu připravovaných investic zajímat. Dnes bych pro ně již ruku nezdvihl.

Etapa č. 1 je hotová, etapa č. 2 (jez) se začala realizovat. Věřím, že etapu č. 3 by mohlo jít ještě zastavit. Proto považuji Vaši výzvu opřenou o zjevně velmi fundované poznatky a argumenty za poslední příležitost, jak tak učinit. Když jsem před cca 1-2 měsíci na radě města nadhodil „kacířskou myšlenku“, jestli bychom pro ty a ty důvody nemohli od zadání projektové dokumentace na usazení mobilních protipovodňových zábran ustoupit, nikomu se do toho nechtělo. A já se kolegům radním nedivil. Ani já neměl odvahu diskuzi na toto téma více otevřít. Nyní nastává nová situace. Myslím si, že se Vaší výzvou, ať už ji podpoří jakýkoliv počet lidí, musí radnice zabývat. Jsou v ní zcela nová zjištění, která nemohou být pominuta. Hned v pondělí na jednání rady města se pokusím práce na projektování pozastavit a pokusím se svolat jednání na dané téma za účasti laické i odborné veřejnosti.

  S poděkování a s úctou

Josef Hermann t.č. radní MČK

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pavel Slavko
slavko@budejovice.npu.cz
tel: +420 380 704 712
mobil: +420 607 559 430
http://www.zamek-ceskykrumlov.eu/

 Připojuji souhlas s článkem v Českokrumlovsku dne 3.2.2012 a vyjadřuji nesouhlas s devastací koryta řeky Vltavy pod záminkou protipovodňových úprav.

dr.Pavel Slavko, kastelán

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím a posílám odkaz na funkčnost zábran v Praze...

      Jirka Havlík 

http://www.lidovky.cz/protipovodnove-steny-jsou-v-desolatnim-stavu-fqm-/ln_domov.asp?c=A120307_202451_ln_domov_ape

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdravím Vás.

Naprosto souhlasím s Vaším článkem. Toto je však pouze tzv. špička ledovce toho co se děje a jak se rozhoduje o důležitých věcech a nakládání s veřejnými finančními prostředky.

Pouze jedna poznámka.

Lipenská přehrada slouží mimo jiné jako regulátor povodní. Jde jen  o správnou regulaci a řízení. Jsou však případy, kdy proti přírodě neexistují žádná regulační a protipovodňová opatření. 

Děkuji.

Ing. Kroneisl František

Šumavská 565

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Hezký den,
k těmto zprávám o dalším "stavění pro stavění" jsem se dostala až nyní a
nemám jiné konkrétní informace. Z přečteného textu však váhám, zda vůbec
proběhla EIA - posouzení vlivu stavby na životní? Bez toho by snad
nemělo být dáno stavební povolení. Pokud jsem vše špatně pochopila,
omlouvám se. Ale jestliže EIA neproběhla, mohli bychom zpochybnit
povolení stavby.

--
Hezký den přeje Jitka Srncová

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý večer pane Pešku,

Ačkoliv si nejsem jistá jak je tato věc aktuální, ráda bych vyjádřila souhlas s Vaším článkem "Poznámky k projektu protipovodňových opatření v Českém Krumlově". Už nějaký čas s hrůzou sleduji počínání Povodí Vltavy a vedení našeho města. Před časem jsem se zapojila do boje o záchranu tzv. ostrova u dřevěného mostu na Latráni. Necitlivé vykácení veškeré pobřežní vegetace včetně vzrostlých vrb na již zmiňovaném ostrově mě velice pobouřil.
            Na Mendelově univerzitě v Brně a na italské univerzitě v Padově jsem vystudovala zahradní a krajinnou architekturu. Nejen proto se mě téma městské zeleně a urbanismu v Českém Krumlově velmi dotýká. V Českém Krumlově jsem se narodila a toto město je mi velmi drahé. Jsem ochotna se aktivně zapojit do snahy o zachování původní krásné podoby našeho města.
S pozdravem

Marie Smolenová

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek byl otištěn v sobotu 10. března 2012

 Poznámky k projektu protipovodňových opatření II.

   Po uplynutí více než měsíce od prvního článku v našem tisku se znovu hlásím ke slovu. Na moji výzvu na můj i-mail zareagovalo do dnešního dne celkem dvacet osobností, nepočítám-li ty, kteří mě oslovili osobně.

Zdá se mi to dosti málo, ale vzhledem k tomu, že žádná reakce nebyla nesouhlasná, jsem spokojen.     Z některých ohlasů vzešly i zajímavé informace. Na příklad, že Lipenská přehrada byla stavěna především, aby ochránila Č. Krumlov před velkou vodou, za druhé z důvodů energetických a až na posledním místě z důvodů rekreačních. Je otázka, zda v roce 2002 nebyla věnována zvýšená pozornost stránce rekreační.

Dále jsem se dozvěděl, že po provedení snížení dna koryta řeky došlo ke vzniku drobných trhlin v některých domech na Parkáni a že začíná být uvažováno o trestním oznámení. Pro ty, kteří se k tomu chystají, mám následující doporučení: K prokázání kdy k trhlinám ve zdivu došlo, je třeba připravit tzv. trhací pásky. Mohou být na charakteristickém místě trhliny instalovány na část, kde bude oklepána omítka na cihlu, nebo na kámen. Na takto upravené místo stavby se nanese sádrový pásek, do kterého se otiskne kousek skla a do čerstvé sádry se vryje datum osazení. Je-li stavba v pohybu, pásek se do jisté doby přetrhne. Tento pohyb lze předpokládat v průběhu snížení hladiny řeky v letním období. Pak je vhodné uvažovat o podání žaloby, neboť přetržený pásek s datací je důkaz, že stavba je v pohybu.

        Vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděl, že si řada lidí neumí představit, o jakém nebezpečí píši,

Přináším tři kresby znázorňující možný nastávající problém.

        Na prvním obrázku je zachycena situace průběhu křivky průsakové vody probíhající v základových půdách příbřežních naplavenin v době před zahájením první etapy protipovodňových opatření, kdy základy staveb jsou dlouhodobě konsolidovány a nevykazují žádných poruch. Zároveň je vidět dochovanou příbřežní vegetaci i život v řece.

       Druhý obrázek sleduje důsledky současného stavu, kdy po provedení vyhloubení dna řeky o přibližně 75 cm se následně snížila i hladina průsakové vody následujíc sníženou hladinu řeky. Objevují se první trhlinky, které samy o sobě nemusí mnoho znamenat, neboť se základy mohou časem konsolidovat.

Je to však varovný signál, že jak se dalo již předem předpokládat,, budou na provedený zásah do řečiště stavby reagovat. Domněnka, že při vrácení hladiny spodní vody do dřívějšího stavu při zvýšení hladiny řeky v době zvýšeného průtoku je mylná Základová spára domů se do své původní výše navrátit nemůže. 

      Třetí obrázek znázorňuje situaci, kterou je možné očekávat po dokončení třetí etapy protipovodňových opatření. Obrázek zachycuje pouze trvalé stavební konstrukce lemující téměř celou řeku. Demontovatelné hliníkové zábrany, které mají být osazeny pouze v případě povodňové situace asi při stoleté vodě, zaznamenány na obrázku nejsou. Trvalé stavební úpravy jsou navrženy jako tři mohutné betonové stupně, v některých místech i dva nebo jeden stupeň v reakci na dané podmínky. Tyto stupně mají být pohledově obloženy žulovými kameny. Mohutnost těchto bloků je dána jejich předpokládanou úlohou udržet tlak povodňové vody až do výše dvou metrů nastavených zábran. Aby očekávaná povodňová voda nemohla proniknout za zábrany průsakem v štěrkopískových vrstvách, je celá tato situace doplněna podzemní štětovnicovou stěnou, která je zřejmě vyhloubena a osazena nejprve. Stěna má být osazena do hloubky asi dvou metrů, zřejmě až do nepropustného dna původního skalního řečiště.

Potud popis v hrubých rysech projektu, jak jsem jej dokázal pochopit, při zběžné prohlídce. Bude-li protiprůsaková stěna fungovat dostatečně dobře, zabrání však i průsaku běžné hladiny spodní vody, která celou dobu co město stojí, nasycuje její základovou půdu. Ta pak pod vlivem změněné vlhkosti změní trvale i svojí stávající únosnost v tlaku. Tím pak může logicky dojít i k výrazným statickým poruchám na domech, které jsou na příslušném území od středověku postavené.

     Jelikož se domnívám, jak mi mé vzdělání a letitá památkářská praxe naznačuje, že se v tomto případě jedná o fatální technologickou chybu v projektu, který řešil pouze povodňovou situaci a zcela pominul její důsledky na stávající zástavbu, byl bych rád, kdyby radnice jako zadavatel celého projektu uvážila přizvání nezávislého odborníka, který s danou skutečností má dostatek zkušeností, aby posoudil s plnou zodpovědností nezávadnost projektu. Připouštím, že se mohu mýlit a že projektant svoji práci obhájí. Nechtěl bych však dopustit jako občan tohoto města, aby garnitura dnes vládnoucí na radnici zpustila pro svoji nekompetentnost projekt, který za velké peníze připraví nepředstavitelné starosti všem majitelům nemovitostí v ohrožené zóně. Jedná se zejména o domy stojící na Parkánu, ulici Dlouhé, Široké, Kájovské, Hradební a Na ostrově a možná i jinde.         

Očekávám věcnou reakci. V případě nepřerušeného pokračování v přípravě podivného projektu, hodlám zorganizovat Občanské sdružení, s programem záchrany řeky a města. Mnozí občané mě k tomu již nabádají. Spolu s přiměřenou medializací by pak Český Krumlov získal novou nepěknou pověst. To bychom jistě všichni nechtěli.

Děkuji za porozumění.

Zdraví 

gandalf.petr@ Seznam.cz

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ing. Arch. Petr Pešek

Článek z Deníku Českokrumlovsko z pátku 13. dubna 2012.

           Poznámky k protipovodňovým opatření  III.

Uplynul další měsíc a já se znovu hlásím ke slovu. Díky čilé komunikaci se mi donesla celá řada nových myšlenek od velmi pestré komunity příznivců. Potřebuji se podělit jednak o některé z těchto myšlenek ale i o své další úvahy, o které jsem v předešlých článcích nepsal.

    Nejprve bych rád odcitoval rozsáhlou část reakce jistého pracovníka  z ministerstva kultury, který je mnou průběžně informován o naší kauze.

Cituji:
Vracím se nyní k tomu, co má právo veřejnost očekávat od ochranářů veřejného zájmu na dalším zachování hmotného kulturního dědictví a co by tito při jejich vzdělání měli ovládat. Především by tu měla být zkušenost (přenesená na ně jejich předchůdci i vlastní v praxi nabytá) se skutečným fungováním historických staveb, zkušenost s odstraňováním jejich poruch klasickými historickými prostředky a především pak zkušenost, že není třeba konstrukce historických staveb přepočítávat, zda vyhovují současným normám, když se způsob jejich užívání nemění (např. zatížení na ně nezvyšuje) a nevykazují žádné poruchy po 50 či více letech jejich funkce.

V konkrétním případě "protipovodňových opatření" považuji za zásadní generační zkušenost (která by měla být vlastní pracovníkům státní památkové péče především), že stávající historické stavby, které mají povodně údajně ohrožovat, všechny předchozí povodně přežily. Toto vše jsi již naprosto správně napsal. I o tom Pasově, kde možná nevíš, co jsme zvěděli od kolegy z Bavorského zemského úřadu pro péči o památky, že tam kdysi záměry nikoli nepodobné nynějším krumlovským také byly, dokonce jim byla obětována řada památek, než nakonec došlo k všeobecnému osvícení, že je to vše stejně k ničemu a že každoročně zaplavovaný Pasov přežije, jak přežíval povodně celou svoji dosavadní historii. Tohle umíme, ale neumíme (a Ty jen tušíš) předvídat jaké jiné (než ničení historického jádra města, které náleží nejen mezi české kulturní dědictví chráněné za zákona, ale je také architektonickým dědictvím Evropy a světovým dědictvím UNESCO, které má ČR ze zákona i mezinárodních úmluv povinnost chránit) následky provedení protipovodňových úprav přinese. S takovýmito úpravami generační zkušenosti nemáme, neboť je naši předkové neprováděli. Máme jen ty zkušenosti jako ty již publikované o Plasích nebo ty, že svázání koryt řek pevnými zvýšenými břehy (hrázemi) znamenalo vždy vážnější důsledky povodní než před tím, a to v důsledku toho, že voda se neměla kam rozlít. Pracovník státní památkové péče (ale i všichni ostatní) by se všude (i zde) měl řídit principem předběžné opatrnosti. A tohle umí, neboť ví, že co funguje po staletí bez opatření (a nemusí bezpečně vědět, proč a jak to právě funguje), nebude zaručeno za úpravami zcela změněné situace. Obávám se pak, že ani zde nebude mnoho platný pozitivní či negativní posudek důsledků provedení úprav, neboť jeden jako druhý (nebude-li stranit jednomu nebo druhému) nemůže být ničím jiným, než představou o budoucím chování soustavy, jakkoli podloženou skutečnosti více nebo méně odpovídajícím modelem. Již vůbec nikdo pak (je-li poctivý) nedokáže vyjádřit, jak se taková zcela změněná soustava bude chovat za 50, 100 či 500 let. Pokud tedy posudek nezávislý na dosavadních podporujících navrhované úpravy, jenom z důvodu, aby možné nebezpečí nebylo vyjádřeno jen těmi, kteří sice myslí, ale kulaté razítko na to nemají.

      Dopis uvedeného odborného pracovníka obsahuje dále celou řadu myšlenek, ale přesně naší věci se týká pouze tento uvedený text. Jak zcela jinak, bez přítomnosti přirozené historické moudrosti, ale ve svěrací kazajce technokratického myšlení, zní článek, ve kterém jsou citována ujištění pana Martina Poláčka.

 V článku         Povodí uklidňuje: Není důvod se obávat

                 Trhliny ve zdech některých domů se v Krumlově skutečně objevily

Cituji:         

Podle sdělení Martina Poláčka, který práce v Krumlově doprovází prakticky od začátku, jsou názory protistrany spíše domněnkami a spekulacemi.

  „ Za správnost návrhu podle platné legislativy ručí projektant,“řekl Martin Poláček a dodává:“Pokud projekt neobsahuje všechny náležitosti a nezohledňuje všechna rizika, tak je prostě příslušný stavební úřad nepovolí. Městem vybraný projektant je podle mých zkušeností dostatečně erudovaný a má za sebou řadu úspěšných návrhů technických řešení podobných Českému Krumlovu, takže bych se neodvažoval jej podezírat z diletanství  a volat po nutném posouzení návrhu odborníky.“ Český Krumlov není z pohledu protipovodňové ochrany žádnou vyjímkou mezi jinými podobně exponovanými městy.

         „ Jedná se o běžné technické řešení, kdy kromně jiného součástí návrhu je vždy matematický model proudění spodzemní vody a vlivu navržené stavby na toto proudění.“

K historickým příkladům chci uvést již dříve jmenovaný klášter v Plasích, kde se prováděly zásahy do historického vodního režimu již za hraběte Bukvoje i za komunistů, a kde se negativní následky odstraňují ještě dnes. Dalším příkladem může být zámek Kratochvíle, kde byl dlouhodobě narušen režim spodních vod a následky byly definitivně odstraněny až dnes. Jako upomínku na tu dobu můžete vidět pouze nakloněnou věž místního kostela. Stavba je součástí uzavřeného areálu. Toto naklonění již nelze srovnat žádnou dostupnou metodou.

    Je zajímavé, že Protipovodňová opatření jsou prováděná pouze zvolenou tvrdou metodou, která jde zcela proti duchu historického města a nikdo se nepokouší hledat jiná řešení. Je to jednoznačně dáno monopolním postavením prováděcí firmy Povodí Vltava. Zde nebyla dána městu žádná možnost volby v rozporu s tvrzením pana Poláčka. Technicistní stavby této firmy jsou pověstné svojí brutalitou a nedostatkem invence, kterýžto rukopis se rozhodně neslučuje s autentickým historickým prostředím našeho města. To firma již prokázala stavebním definováním všech náplavek v městě, které všechny vznikly jako stavební zařízení, která nebyla po ukončení daných staveb odstraněna. Zůstávají tak fixovány jako trvale zužující profil řečiště, kvůli kterému se argumentovalo pro vyhloubení dna řeky a odstranění ostrova.

Dalším rozporem s článkem a skutečností je fakt, že ačkoliv stavební úřad vydal stavební povolení na první stavbu, neboť jak tvrdí pan Poláček: „ byl vypracován matematický model proudění spodní vody a vlivu navržené stavby na toto proudění.“ Nevyplývá z daného, že byl i posouzen vliv stavby na stávající zástavbu, což je podstatné.

Tedy zřejmě proto bylo stavební povolení vydáno a trhliny na domech se objevují. Není to dostatečný důkaz o špatné práci jednak stavebního úřadu, ale hlavně projektanta? Finanční prostředky za špatnou práci byly vydány. Není to dostatečný důvod k zahájení správního řízení?

Osměluji si na tomto místě formulovat naprosto jiný způsob řešení. Inspiroval mě k této úvaze můj dávný známý, žijící trvale v krásném historickém městě Bad Kreuznach poblíž města Mainz v Německu. Město leží na soutoku dvou říček, které se téměř s pravidelností vylévají ze svých koryt. Při studiu listinných dokumentů v místním archivu zjistil překvapující skutečnost, že o povodních nebyla ve středověku žádná zmínka. Povodně jsou zaznamenány v posledních stoletích a to zřetelně po době, kdy byly zbourány městské hradby. Ty zřejmě sloužily po celou historii nejenom jako obrana proti nepříteli, ale také a to častěji jako protipovodňové zařízení. To je šokující poznání historické skutečnosti.

Prostudujeme-li stavební strukturu našeho města, zjistíme, že městské hradby jsou téměř kompletně zachovány zastavěné v domech. Jejich porušení bylo pouze v místech, kde stály hradební brány. V těchto místech také proniká do městské zástavby největší množství povodňové vody. Stačilo by teoreticky obnovit jen trochu rozšířené špalety původních bran, aby nepřekážely dnešnímu provozu, dostavět scházející části hradeb, a provést detailní stavební úpravy v jednotlivých domech. Demontovatelnými zábranami potom v případě povodně uzavřít pouze brány. Tato úprava by se přirozeně netýkala Horní brány a brány u města Vídně. Z ušetřených prostředků by pak bylo možné financovat zábrany v mnoha jiných městech a vesnicích v naší zemi, které po tom úpěnlivě volají. Můžete pokládat tuto myšlenku jako námět pro zadání jinému citlivějšímu projektantovi, vzešlému z výběrového řízení, pokud vám naše legislativa takovouto logickou cestu dovolí. 

Závěrem mého třetího článku bych rád formuloval obecné poznání: mám pocit, že v posledních historických časech probíhá ztráta vážnosti k empirickým znalostem lidstva. Ta souvisí jednak se zpřetrháním kontinuity a dále také s nárůstem vědeckého poznání. Tato ztráta vážnosti je však plodem lidské pýchy a je krmena silou peněz. Jakoby nás přírodní zákonitosti konfrontovaly při práci s vodním živlem a vodou v podzemí s naší nadutostí a hloupostí.

Jak symbolický obraz spadající spíše do oblasti filosofie nebo etiky.

Ing. Arch. Petr Pešek