Jak je to možné?

Jako mnozí místní občané se dívám po proudu řeky z Lazebnického mostu a ptám se, jak je to možné? Jak je možné, že bylo tak vandalsky zasaženo centrum ikony českého turismu, jak je možné takový zásah omlouvat pouze odbornými posudky Povodí Vltavy a jak je možné, že se o tom místní obyvatelé dozvídají až při pohledu na pařezy?

Turistický ruch přináší hezkých pár procent hrubému domácímu produktu naší země a pro blahobyt našeho města je naprosto klíčový. Český Krumlov se vytrvale objevuje na všech propagačních materiálech o Česku a to zejména jeho panorama zachycené od Horní Brány s dominantou zámecké věže. Je možné tvrdit, že je zájmem nás všech, aby tento pohled vypadal co možná nejlépe. Na tomto panoramatu se snoubilo ohbí řeky lemované bujnou zelení s pitoreskností středověkého města. Toto panorama bylo zásadně změněno odstraněním stromů a já pochybuji, zda Povodí Vltavy je tím orgánem, který může tento aspekt svého „úklidu břehů“ plnohodnotně posoudit.

Pan starosta ve středu 11. 3. uvádí, že skupina lidí začala mít připomínky až teď, tedy pět minut po dvanácté. Přijde mi to poněkud nekorektní. Rozhořčení obyvatel je možná přímo úměrné překvapivosti dané akce. Musí obyvatel Krumlova obcházet městskou úřední desku a nebo si zakoupit Českokrumlovské listy dne 22. srpna 2007, aby se dozvěděl o tak zásadní věci, jako je likvidace příbřežní vegetace v centru města, která ovlivní kvalitu našeho života na desítky let dopředu? Budou  občané v budoucnu nuceni pídit se po informacích, aby opět nebyli postaveni před hotovou věc? A opravdu na městě nikdo rozhořčené reakce neočekával? Nebyl by třeba městský zpravodaj dobrým místem pro zveřejnění záměru, kdyby byl zájem o to, aby se o věci občané dozvěděli předem? Třeba v rámci akcí připravovaných k sedmistým narozeninám města.    

Budu velice rád za jakoukoli odpověď na mé otázky.

Odstranění příbřežní zeleně z pohledu urbanisty

Jsem rozhořčen z toho, co se děje na březích Vltavy v Českém Krumlově, a vzhledem k tomu, že jsem se setkal s obdobnými pocity i u jiných obyvatel města, chtěl bych připojit svůj komentář z pohledu architekta a urbanisty.

Zeleň je nedílnou a nenahraditelnou součástí našich sídel. Plní zde několik funkci. První je funkce ekologická. Rostlinstvo pomáhá zachycovat prach a vyrábí kyslík. Kotlina, ve které Krumlov leží, je náchylná ke vzniku inverzí, a proto je tato funkce důležitá. Zeleň také slouží za útočiště živočichů, kteří žijí ve městech vedle člověka, a jeho život tak výrazně zpestřují a obohacují. Druhou a neméně významnou je funkce rekreační. Člověk z přírody vzešel a přírodu potřebuje. Zeleň uklidňuje  a regeneruje duši. Dnes si sice každý může dovolit rekreaci na Šumavě nebo někde dál, ale tím neklesá význam každodenní relaxace v okolí jeho bydliště. Související je funkce estetická. Vnímání krásy je sice hodně individuální, ale o kráse přírody, stromu nebo květiny pochybuje jen málokdo. Zeleň v sídlech má také svá negativa. Často je v rozporu s potřebami naší technické infrastruktury, její kořeny znesnadňují rekonstrukce sítí vedených pod zemí a jejich koruny musí ustupovat vedením nadzemním. Dále představuje zeleň v sídlech rizika bezpečnostní a musí se kontrolovat její zdravotní stav. Dosti zásadní nevýhodou zeleně v centrech měst je jejich neziskovost, naopak péče o ni něco stojí. U ostatních ploch center se naopak výnosnost očekává a vyžaduje. To vystavuje ozeleněné plochy neustálému tlaku a závisí na ochotě celé společnosti, jestli zelenými zůstanou.

V rámci regionálního územního plánování se dnes prosazuje tzv. systém ekologické stability. Ten předpokládá, že pro realtivně zdravou přírodu je nutné ponechat v území oblasti málo zatížené lidskou činností, tzv. biocentra, která jsou propojena biokoridory, které mají umožnit migraci organismů mezi centry. Téměř každý výraznější vodní tok tvoří přirozeně významný biokoridor, v případě Vltavy je to dokonce nadregionální biokoridor evropského významu. Neměla by se zde tedy snižovat ekologická stabilita území.  

Po celé naše dějiny, částečně vyjma sevřeného města gotiky, hrály parky a zeleň obecně velkou úlohu ve struktuře měst. Za baroka se krajinářství vypracovalo na významný obor a to co dnes nazýváme „českou“ krajinou s jejími alejemi a remízky je z velké části produktem této doby. 19. století známe sice jako éru klasického kapitalismu, ale  také jako dobu, kdy všechna městečka o překot zřizovala své vlastní parky. První polovina 20. století je pak dobou, kdy se všichni urbanisté až maniakálně zaobírali otázkou dostatku oslunění a zeleně pro všechny. Na počátku 21. století se neustále skloňuje slovo ekologie, ale zeleň v sídlech i v krajině je na ústupu. Krumlov můžeme vzít jako učebnicový příklad. Můžeme se ptát, proč tomu tak je. Určitě to ale není dobře.

Český Krumlov je dosti zelené město. To má dvě příčiny. První je konfigurace terénu. Tam, kde nešlo stavět ani osévat, je zeleň. Druhou příčinou je historické dědictví. Už za Rožmberků se město rozvíjelo mimo bezpečí hradeb, ačkoli uvnitř opevnění byly klášterní a panské zahrady. Současná doba a masový turismus diametrálně proměnila život ve městě a některé akce z poslední doby, jako je oprava Rybářské ulice nebo vydláždění Horní ulice, slouží Krumlovu jenom ke cti, městská zeleň zato zažívá spíše ztráty. Zmizela třeba alej pečlivě upravovaných javorů na třídě Míru. Místo nich máme neobyčejně široký vyasfaltovaný chodník s vysloveně ostudnými dřevěnými bednami, ve kterých živoří ubohé keříky. A teď sáhla motorová pila i na samotné centrum města.

Problém zeleně je velice komplexní a komplexně se k jeho řešení musí také přistupovat. Odkazování se na jednostranný posudek firmy Povodí Vltavy je velice alibistické. Tato firma se tvrdými způsoby údržby toků zabývá a nelze od ní jiný odborný posudek snad ani očekávat. Pro ono komplexní posouzení zde máme dotčené orgány státní správy placené z našich daní. Jejich povinností bylo poctivě zvážit pro a proti, která daná akce přináší. Starý Krumlov byl stavěn s ohledem na opakující se velké vody a pro jeho stavby přinesla poslední stoletá voda jen minimální ztráty, pokud nepočítáme mobiliář. Když už bylo rozhodnuto, že tato enormě drahá protipovodňová opatření potřebujeme, mělo by se dbát na to, aby jejich dopady na tvář města byly minimální. Existuje studie o kolik centimetrů níže bude hladina povodně, když zničíme ostrůvek pod Lazebnickým mostem? A kolik centimetrů jsme získali pokácením vzrostlých vrb při ústí ulice Na fortně? Takové věci bychom měli znát, protože zde Krumlov ztrácí mnoho. V prvním případě nebývalý ostrov člověku nedostupné přírody a oázu zeleně uprostřed kamene a cihel. Ve druhém případě jedno z nejromantičtějších a nejklidnějších míst ve městě. Sem chodili místní za odpočinkem a turisté, kteří se nespokojují jen s povrchním poznáním turistického cíle. Zde mohli posedět ve stínu košatých korun, obdivovat se uměleckým dílům pana Párala nebo krmit kachny. V obou případech pak Krumlov ztrácí něco ze svého genia loci, protože jeho příbřežní zeleň k němu neodmyslitelně patří. Jsem přesvědčen, že při poctivém zvážení těchto faktů by nikdy nemohlo dojít k tak brutálnímu zásahu, kdy bylo vykáceno všechno „šmahem“,  a orgány města zde dle mého selhaly.

Závěrem bych chtěl požádat a poprosit naše zastupitele, aby se pokusili částečně zkorigovat brutalitu plánované akce. To, že se už nedá nic dělat, není pravda. Ostrůvek může být zachráněn, dokud do něj nesáhla lžícě bagru. Také je třeba mít jasnou představu, jak má vypadat koryto řeky po odstranění stávající Náplavky. Čistě technické řešení se pro výkladní skříň českého turismu určitě nehodí. Nechť tam tedy nadále jsou pouze keře, pokud nás stromy za povodně ohrožují, ale ať jsou břehy zelené a přirozené, protože výška hladiny je po většinu roku nízká, a nechť tam vznikne prostá stezka pro pěšší a cyklisty. Ta nezvedne hladinu za povodně ani o píď.

Ing. arch. Ondřej Meloun